Menu Zavřeno

Několik myšlenek Matky Marie Terezy Scrilli

Život v Boží přítomnosti

„Pocit Boží Přítomnosti byl pro mne nepřetržitý. Při modlitbě jsem už nebyla schopná používat knihy ani se modlit slovy. Bylo to sladké spojení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, nebo lépe řečeno, nepřetrhávala jsem jej, jen tehdy když jsem si byla jistá, že nechávám Boha pro Boha. To znamená, nechávám Boha v kontemplaci Magdalény, abych Ho nalezla v pečlivě konaných povinnostech Marty (…), protože On se přece raduje, když se přestáváme v Něm radovat a namáháme se pro Něj, abychom se potom vrátili a odpočinuli v Něm.“

„Všude jsem nacházela mého Boha a vše mě k Němu vedlo.“

„Všechno začínalo a končilo v láskyplném přilnutí k mému Miláčkovi Ježíši a ve sladké radosti z obětování se Jemu, s odmítnutím světa, který mě chtěl a snažil se mě zmocnit.“

„Svět není překážkou tomu, kdo se bezezbytku odevzdal Bohu.“

„Hledejme v Bohu ten pokoj, který může dát jen On; bude to uzdravující balzám na naše trápení.“

„Odcházím od Tebe, Plamen Lásky, a do zástavy Ti dávám svoje srdce.“

Upřímnost a pravda

„Člověk, který nemá rád pravdu, který není upřímný, pro mě nemá hodnotu, i kdyby měl jiné ctnosti.“

„Jestliže zbožnost nebude sloužit k přemožení našich chyb, co je její cílem?“

„Mojí velkou touhou bylo nezarmoutit Boha.“

Pokora

„Trpělivost je dcera pokory.“

„Pane, nemám nic, čím bych se mohla chlubit, ale hodně toho, co mě přivádí k pokoře a zač se stydím.“

„Jak velká je moje ubohost! Můj Bože! Kdy se jí zbavím? Vidím, že musím na sobě ještě hodně pracovat.“

„Ke dveřím mého ducha nepřicházelo nic, čím by se mohl marnivě chlubit, protože jsem hned všechno odevzdávala k nohám mého milovaného Dobra.“

„Bůh je stále stejný, a vždy může použít i mou nicotnost, aby dělal veliké věci.“

„Kdo má srdce, je samozřejmě milován.“

Důvěra

„Důvěřujíc Bohu a přibližujíc se k Němu, byla jsem si tak jistá, že jsem se ničeho nebála.“

„Myslím si, že k následování Krista je potřeba vrhnout se do vody a plavat.“

„Pane, vše svěřuji do Tvých rukou: Fiat!“

Vděčnost

„Miluji Tě, můj Bože, v darech Tvých.“

„Ó, moje nejvyšší Dobro, můj Bože! Tolik jsem Ti dlužná!“

„Ó, Ženichu, nenalézám vhodná slova, jak Ti poděkovat, že sis mě vyvolil pro sebe.“

„Jsem Tvá, narozená pro Tebe, můj Pane, co ode mě žádáš?“

Věrnost a odevzdanost

„Věrnost a důkladnost v malých věcech dávají duši pokoj a navenek vytvářejí harmonii, která oslovuje ty, kteří jsou povoláni do řeholního stavu.“

„Pane, sama od sebe nic nezmůžu, a i kdybych mohla, nechtěla bych, protože netoužím po ničem, jen po tom, aby se ve mně a na mně vyplnila Tvá vůle.“

„Můj Bože, vždycky jsem toužila být podřízenou a poslouchat.“

„Mé srdce netoužilo po ničem jiném, než po tom, abych se líbila mému Bohu.“

„Víte, kdo jde do nebe v síle druhých? Pravdivě, dokonale poslušný.“

„Poslušnost nestárne ani neumírá.“

Láska a utrpení

„Láska je velikou věcí, pro kterou stojí za to snést všechno.“

„Utíkajíc se v duchu ke kříži, zbytkem sil jsem se obětovala pro každé utrpení i pro smrt, jako dobrovolná oběť.“

„Obětovala jsem se Bohu, o kterém vím, že žárlí jak na čistotu a skromnost těla, tak na city srdce.“

„Miluji Tě ve všem, jak v utrpení, tak v pokoji, protože nehledala jsem a nikdy nehledala bych Tvé útěchy, ale Tebe, Bože, Potěšení.“

„Moje srdce nebylo schopné lhostejnosti, proto jsem vždycky velmi trpěla (…) Soucit s chudými se ve mně stále zvětšoval. Když jsem viděla někoho zatěžkaného nějakou tíhou, nemohla jsem neplakat. A když jsem věděla, že to byli otcové rodin, oplakávala jsem také utrpení jejich dětí; představovala jsem si, jak muselo být veliké, když jsem viděla rodiče zničené prací a citelným nedostatkem. Měřila jsem jejich bolest tím, jako bych ji cítila já, kdybych viděla své rodiče v takovém stavu. Nevím, co bych pro ně udělala, abych jim pomohla.“

„Pane můj, co nejsme schopni udělat, když máme na zřeteli, že to děláme z lásky k Tobě!“

Matka Boží

„Odevzdala jsem se Marii jako Matce a žádala Ji, aby vyprosila pokoj mému duchu, mučenému temnotami víry. Napadla mě myšlenka, že jednoho dne se budu s velkou radostí dívat na tyto hořkosti, budu-li je snášet z lásky k Té, kterou jsem obdivovala a milovala jako moji drahou Matku, a už teď mi naděje této radosti osušovala slzy; tato myšlenka mě naplňovala láskou. Tato láska mi učinila sladkým utrpení.“

„Ó, moje drahá Maminko, Nejsvětější Maria, přimlouvej se za tu, která tě jako dcera vždycky milovala.“

„Při křtu jsem dostala jméno Marie. Skutečnost, kterou jsem vždy vnímala jako řízení Neba(…), aby bylo jménem Té, kterou jsem milovala a miluji jako moji drahou Maminku.“

„Ať je Maria naší Průvodkyni.“

Touha vést duše

„Jednoho dne jsem v modlitbách prosila Boha, aby mi dal poznat svoji vůli, a zdálo se mi, že přenesl mého ducha do světa a tam mi svěřil děti a očekával, že je k Němu přivedu.“

„Jsme na této zemi, abychom vyplnily vůli našeho Nebeského Otce a abychom se namáhaly vedením duší k Němu.“

„Máme kolem sebe stvoření, kterým musíme dát dobrý příklad nejen ctností, ale také kultury a vzdělanosti.“

„Ó Miláčku, ó Miláčku: kdo za Tebou půjde v tom velikém světě? Někteří za Tebou nejdou ze zlomyslnosti, jiní se ohlížejí na lidské mínění, další z nevědomosti, ve které byli vychovaní (…). Běda! Tady na zemi Bůh nemá, kam by hlavu složil! Všude je vidět plevel a trny, marnivost nad marnivostí (…). Ó, můj Miláčku! Všem daruj své světlo a učiň, ať jsme všichni Tvými.“

„Ó můj Miláčku, ó můj Miláčku: jak je bolestné vidět pro toho, který Tě velice miluje, že lidé zanedbávají poznávání Tebe… jako by každá jiná věc byla nutnější (…). Ó, zhoubná pro nás civilizace, když pomalu v srdci člověka zhasínáš Náboženství!“